02

Vinice
a vinařství

Vinice

Začalo to v Ratíškovicích na Nácestkách starým vinohradem po dědovi

Ten jsme rozšířili o sousední parcelu na tehdy úctyhodných 22 arů, vzpomíná Marek Vybíral st. Hned nato se nám vyskytla příležitost vysadit v Ratíškovicích dalších 22 arů na Dílech, což je popravdě horší viniční trať a dlouho jsme uvažovali, jak se jí zbavit, ale dnes už to nějak neřešíme. V Ratíškovicích máme ještě 11 arů v trati Hrubé pole, což je místní “Grand Cru”, a dalších 9 arů na Nácestkách. Všude jsme tam vysadili Riesling a Sauvignon, kterým to na chudých písčitých půdách svědčí.

Krásná hora ve Starém Poddvorově,
to je jiná káva.

Parádní sprašové podloží jižně orientované trati v horní části svahu, který poprvé osázeli cisterciáčtí mniši ve 13. století. Postupně jsme tady vysadili sedm vinic. Dneska to dělá celkem 5,5 hektaru odrůd jako je Pinot Noir, Chardonnay, Pinot Gris, Pinot Blanc, Sauvignon, Gewurztraminer, Merlot a Cabernet Sauvignon.

Lužice

Do Krásné hory jsem se zamiloval hned, když jsem poprvé zastavil nahoře nad vinohrady a podíval se přes svah směrem k Pálavě. Můj sen bylo mít všechny vinice v Krásné hoře, dnes hospodaříme na 10% její rozlohy a je úplně jasné, že získat v této lokalitě tolik vinic navíc je nemožné. Proto taky hospodaříme i na pronajatých písčitých 2 hektarech v nedalekých Lužicích. Staré vinice Rieslingu tu dávají sice málo, ale zato velmi zajímavých hroznů.

Kopec zvaný Babušák

Poslední vinohrad, ve kterém se teprve učíme být doma, je 7-hektarový pozemek na kopci zvaném Babušák, kde se potkávají hranice Velkých Bílovic, Prušánek a Moravského Žižkova. Na zvláštním, východně orientovaném sprašovém svahu svítí slunko už od rána a vítr fouká prakticky pořád. Malý lesík na úplném vrcholu kopce dělá, co může, aby vítr zpomalil. Ne všechny odrůdy aktuálně vysazené v této vinici nám vyhovují, takže se postupně pouštíme do obnovy, aby všechno zapadlo do sebe, jak má.

14

hektarů vinic

4

vesnice

6

viničních tratí

1

rodina

Vinařství

Říká se, že základem dobrého projektu je dobré zadání

My jsme architektovi Tomášovi Havlíčkovi řekli, že chceme, aby budova dobře zapadla do okolní zástavby, kde se původně nacházely hlavně stodoly a vinné sklepy. Jako správný kamarád to vzal trochu doslova a nakreslil nám stodoly hned tři. Líbilo se nám to hned, nebylo potřeba řešit žádné varianty, věděli jsme, že tak je to správně – a tak je to do dneška. Za citlivě zasazenou novostavbu do původní zástavby jsme dokonce dostali cenu.

Luxfery - prvek pozdně socialistické
moravské vesnice

Tomáš si chtěl do stavby prosadit nějaký „typický“ prvek pozdně socialistické moravské vesnice, ale když jsme se dozvěděli, že to mají být luxfery, nechtěli jsme o tom ani slyšet – bylo to pro nás příliš sebemrskačské, příliš živé. Když už byla stavba v plném proudu, ve slabé chvilce se Marek st. Tomáše zeptal, jak by si to s těma luxferama teda představoval. “Hned jak jsem výkres uviděl, nechal jsem do fasády vyřezat otvory, kterými slunko posílalo dovnitř paprsky jak reflektory na jeviště. Volal jsem mu ještě ze stavby, jestli ty luxfery chce jenom čiré, nebo i barevné. –A ty bys snesl i barevné? Tak určitě!”

Rosteme

Od té doby jsme přistavěli další velkou “stodolu”: sklad, přístavbu – kancelář, a teď řešíme další pokračování se solární střechou. Protože Tomáš obdržel za stavbu vinařství několik architektonických cen a spoustu publicity, jezdilo k nám v prvních letech snad víc architektů než vínomilců, ale naštěstí se poměry srovnaly…

Na našem webu používáme jen nezbytné cookies soubory.

Ok, beru na vědomí